VRANOV 2002 Lančovská zátoka [3. - 6. 7.]

Ve středu jsme vyrazili z Tišnova mým autem, kde byli Myšák a Jára, zbytek - Tom a Larvátor jeli vlakobusem, protože Tom má škodárnu úplně na hovno. Cesta v autě byla na zdechnutí, kupodivu jsme jeli ani ne 2 hoďky, a kupodivu jsme bez problémů našli chatku, kde jsme měli strávit pár nádherných propařených dnů. Vrátil jsem se ještě pro ty dvě péra, kteří přijeli busem do vesnice Vranov n. Dyjí (asi 6 km od Lančova) a našel jsem je samozřejmě v hospodě. Propocenej a s vyschlou hubou jsem už byl skoro napůl chcíplej, když jsem je přivezl, vykoupali jsme se a valili jsme pěšky na hráz (5 km). Jelikož jsme to v těchto končinách neznali, tak jsme trošku zabloudili. Ta cesta byla jedno velký utrpení a hned nám zhatila iluze o procházkách na hráz za pivem, holkama a diskoškou. Nakonec jsme došli (těsně před bouřkou), zasedli jsme na Gambáčovi, a dali si jakousi kyselou pizzu. Po cestě na hráz se nám navíc blbec Larva s Tomem ztratili a objevili se až po půlnoci. My jsme se solidně nalili a přesunuli jsme se na disco Kotva kde bylo mařek a mařek… Úplnej ráj!!! No pak jsme se toho všeho přesytili, Myšák kokot musel jít pěšky s Larvou (další kokot), no a my jsme splašili borca se škodárnou, který nás hodil do chytky.

Druhý den jsem vystřízlivěl, zahnal kocovinu a hurá do dutýho šopu (Duty Free) na Hatě. Nakoupili jsme flašky chlastu a špinky za super ceny a vydali jsme se nazpět přes hranice do ČR. Jenže nás nechtěli pustit, protože prý musíme vycestovat a tak získat razítko z rakouských hranic (zboží z dutýho šopu je totiž určeno na vývoz z ČR). Pěšky by to bylo daleko, takže jsem sám valil přes hranice bez zboží pro auto, který jsem měl zaparkovaný před hranicema, vystál jsem kolonu aut před celnicí, v pohodě jsem projel a vyzvedl borce se zbožím. Jeli jsme tedy do Rakouska, kde jsme strávili přenádhernou čas a pokochali jsme se pohledem na prosperující zemi. návštěva Rakouska nám trvala ali tak třičtvrtě minuty (hned za celnicí sem to otočil - až to bylo blbý). Rakouští celníci si nás projížděli od shora až dolů (hlavně na mafiána Járu, který seděl vzadu v autě obklopen tím vším chlastem a kartónama špinek). Nebyli jsme jim schopni vysvětlit, že potřebujem do pasu razítko, a pořád jsme říkali "aine punkt" (to mě poradil Myšák, jenomže na chatě nám došlo že punkt není razítko nýbrž tečka). No nakonec nás pustili a dokonce i ti idioti čeští celníci a frčeli jsme na chatu. Večer jsme opět pěšky valili na hráz vožrat se. Naštěstí jsme už znali cestu. Zachlastali jsme jako vždy, nic vyjímečnýho, a šli jsme pěšky na chatu (přitom jsme samozřejmě pěli ty nejlepší hity). Asi tak 300 m od chaty Tom blbě našlápl na výmol na lesní cestě (byla tma) a zlomil si nohu nad kotníkem. Vožralci mu nebyli ani schopni udělat z rukou stoličku, proto jsem s Myšákem valil pro auto a jel pro něj. Odvezl jsem ho nahoru do vesnice kde byl signál a zavolali jsme přes T-mobile Asistent záchranku. Zdůrazňuji to proto, že ostatní operátoři byli absolutně nepoužitelní a podobný služby nemají, a nebo mají drahý. Na stopadesátpětce nám řekli, ať si ho odvezem sami… To jsou služby v tom našem slavným sociálně-socialistickým špidlovským státě!!!!!!!!!!!!!! Myšák jel s Tomem do nemocnice ve Znojmě a já jsem odjel spátky na chatu. Tam zbytek zapíjel Tomovu nohu tequilou (vychlastali celou flašku a Jára byl úplně na ŠROT!!) Myšák si musel vzít na zpáteční cestu ze Znojma tágo za pětibábu a já jsem ho jel čekat do Lančova (od chaty 2 km). Do té doby jsem s Járou taky "zapíjel" nohu. Až v 7 ráno jsem přijel a ulehl do betle.

Třetí den po poledni jsem se probral do hrozné kocoviny a zbytkovej alkohol ještě taky působil… Takže stačilo opravdu málo (3 piva na slunku) abych to dokrmil do žádaného stavu, resp. vopice a jeli jsme jezdit na loďce. Křižovali jsme Lančovskou zátoku tam a zpátky (všici byli na šrot a tak jsme se furt motali dokola), naráželi jsme do holek na lehátku a nabírali jsme vodu do loďky a chlastali lahvoňe. Po nějaké době jsme vytáhli loďku na jakýsi molo a vylili jsme vodu (do dneška nikdo z nás nechápe, jak jsme loďku mohli vytáhnout na molo půl metru nad vodou). Netrvalo to dlouho, když jsme se s loďkou převrátili úplně. Bylo to naštěstí kousek od břehu a tak jsme mohli vylovit utopený lahváče, ručníky apod. I loďka se zachránila, vylila a pádlovali jsme nazpět. Byla to fakt komedie, na kterou se jen tak nezapomíná… Večer jsme nikam nešli a brzo jsme vytuhli.

Čtvrtý den jsme se vykoupali, dali se trošku do pucu a odpoledne jsem s Járou valil domů (podotýkám že přes Brno je cesta mnohem lepší a rychlejší než přes Ivančice a Mor. Krumlov). Zbytek (Larva, Mejla a Myšák tam zůstali, uklidili chatu, šli na hráz, nalili do sebe nějaký ty škopky a šli pěšky na chatu spat. Ráno pak šli opět pěški do Vranova na bus a tím jeli přes Znojmo domů. Přijeli až večer. To musela být cesta…

Kdo se zúčastnil: Tom, Myšák, Bob, Jára, Larvátor Martin, Mejla.